VIXX Live Fantasia - 11.září 2014 [Vzpomínka] Budapešť

Naše dobrodružství započalo ve čtvrtek 11. září v Brně, odkud nás autobus asi po pětihodinové cestě dovezl do centra Budapeště. Po přesunu na hotel a vybalení jsme se vydaly opět do centra s nadějí, že u některé z památek bychom mohly VIXX potkat. K tomu však nedošlo, a tak se z nás po zbytek odpoledne stali jen další nadšení turisté, kteří si vše fotí a jsou unesení z krás města.

Ještě ten den jsme šly něco po deváté hodině večer omrknout situaci před halou a k našemu překvapení tu nikdo nebyl. Nakonec se ale ukázalo, že je to přece jen dobře, že se všechny Starlight rozhodly zůstat někde v teple. Než jsme stihly opustit areál haly, začalo opravdu hustě pršet a my byly na kost zmoklé.

Den D pro nás začal poměrně brzo ráno a něco po šesté hodině jsme se vydaly opět k hale. Tentokrát už tu bylo asi na dvě desítky fanoušků, kteří se schovávali pod deštníky a snažili se, stejně jako my, zůstat alespoň trochu v suchu. Jakmile jsme po prvním "check upu", který měl minimálně půl hodinové zpoždění, s holkami dostaly pořadová čísla 30, 31 a 32, vyrazily jsme směr hotel na snídani. Další check upy pak následovaly v 10:00, 13:00 a 16:00. Náš hotel se nacházel jen tři zastávky od haly, takže přemisťování sem a tam nám nedělalo žádný problém.  

Odpoledne se počasí konečně umoudřilo a po posledním check upu jsme se zařadily zpět do fronty, kde jsme si až do vpuštění dovnitř zpříjemňovaly čas poslechem zvukové zkoušky kluků a povídáním si se slovenskými fanoušky. 

Přednostní vpuštění do haly začalo téměř na minutu přesně, tedy o půl šesté. Jakmile nám dali náramky na ruky, utíkaly jsme si s holkami chytnout co nejlepší místa. Ačkoliv jsme se celý den uklidňovaly tím, že se určitě dostaneme s našimi pořadovými čísly do první řady, při doběhnutí na místo už byla první řada plná. Nakonec jsme se usnesly, že ani druhá řada není špatná, zvlášť když stojíte pěkně naproti středu pódia a fanynky před vámi jsou o hlavu menší než vy. 

O půl hodiny později se začali vpouštět i fanoušci s normálním vstupem a až do sedmé hodiny se hala pomalu plnila. (Ráda bych řekla, že praskala ve švech, bohužel byla plná tak do poloviny.) Hodinu a půl dlouhé čekání uteklo jako voda, během kterého všichni fanoušci zpívali a skandovali. Také nám bylo opět zdůrazněno, že focení a natáčení během koncertu je přísně zakázáno a každý, kdo bude přistižen, dostane jen jedno napomenutí. Při dalším porušení ho z haly vyvedou.

Nastala chvíle, na kterou jsme všichni čekali. Náhle zhasla všechna světla a za křiku nadšených fanoušků se v kouřovém oblaku objevily siluety šesti osob v červeno-zelených oblecích. Za zvuku tónů první pecky večera, Voodoo Doll, se z mlhy jako první vynořil Ken, kterého ostatní kluci docela krkolomně vyhodili. Ten to ovšem ustál a vše pokračovalo tak, jak má. Dalšími v pořadí byly hyde a Secret Night, která byla asi jedním z nejlepších vystoupení toho večera. Její choreografie byla prostě skvělá. Poté se rozsvítila světla a všichni členové se k našemu milému překvapení představili v angličtině. Myslím, že není třeba zmiňovat, že jejich lámaná angličtina byla vtipná, ale snaha se cení, ne?

Zatímco se VIXX šli převléknout do šatny, na plátně se objevilo první z připravovaných videí (všechna byla s anglickými titulky). V něm si zahráli na čaroděje a po dvojicích se snažili vytvořit tři lektvary za pomocí různých věcí, které pro ně něco znamenají. Ty pak hodili do kotlíku. N a Hongbin se pokusili o vytvoření lektvaru míru za pomoci N-ova řetízku, který dostal od své sestry, banánového mléka a fotografie Hongbinova milovaného Park Hyo Shina. Další dvojicí byli Ravi a Hyuk. Ti se snažili o lektvar, který by jim umožnil číst myšlenky druhých. Hyuk použil svůj prsten přátelství, který má každý z členů. Ravi obětoval jeden ze svých vlasů s poznámkou: "Byl 12krát bělený!" a nezapomněl ani na plyšovou Larvu. Poslední dvojice v podání Lea a Kena se chtěla stát pány času a cestovat v něm. V tom jim měl pomoci lektvar z kelímku od kafe, které těsně předtím Leo vypil, a Kenova kresba ze střední školy společně s jeho oblíbeným hrníčkem Mickey Mouse.

Po videu se hala zahalila opět do tmy a náhle se všechny reflektory zaměřily na jediný cíl - Lea. Jak tam jen tak nehybně stál, osvětlen těmi světly, vypadal jako anděl. Jakmile se rozezněly první tóny písně Cold at Night (o které nám později Ken prozradil, že ji sám Leo složil) zavřela jsem oči a až na moment, kdy se na pódiu objevil i Ken, jsem je do konce nechala zavřené a vychutnávala si tu nádhernou souhru jejich hlasů. 

Nasledovali Hyuk a Ravi s písní Memory. (Určitě nikoho nepřekvapí, že je to další pecka z Raviho dílny.) Při téhle písničce jsem se snažila co nejvíce zaměřit na Hyukův hlas a musím uznat, že i když se jednalo o half playback, bylo i tak znatelně slyšet, že náš maknae se zlepšil a je si jistější.

Poslední dvojicí byli nikdo jiní než N s Hongbinem. Ten měl na sobě bílý upnutý svetr, přes který se viditelně rýsovaly jeho svaly, zatímco N měl na sobě bílou košili, u které si za krátkou chvíli rozepnul vrchní knoflíčky. Pokaždé, když se předklonil, jsem díky tomu měla možnost zahlédnout celou jeho hruď. Jejich taneční číslo na Toxic od Britney Spears bylo zatraceně, ale zatraceně sexy a sledovat každý jejich propracovaný pohyb těla byla bezesporu slast pro oči všech přítomných. 

Na plátně se objevilo nebe s hvězdami a vzkazem, že všichni máme zavřít oči a něco si přát. Když jsem je po chvíli znovu otevřela, napočítala jsem šest padajících hvězd, které představovaly jednotlivé členy VIXX. Následovala fotografie každého z nich, přičemž malé souhvězdí tvořilo jejich tváře, se vzkazy.

Ravi: "Ty, jenž vidíš tuto hvězdu... se zamiluješ... do mě."

Leo: "Ty, jenž vidíš tuto hvězdu... nebudeš dnes večer schopná usnout.. protože si mě viděla."

Ken: "Ty, jenž vidíš tuto hvězdu... budeš mít velký nos... jako já." 

Hongbin: "Ty, jenž vidíš tuto hvězdu... ale vážně, jeho nos je velký, že?"

Hyuk: "Ty, jenž vidíš tuto hvězdu... jsi dnes večer obzvláště krásná."

N: Myslím, že se zamiluji... do všech, jenž vidí tuto hvězdu." 

Kluci se po příchodu posadili na předem připravené židle a předvedli nám své vokály v baladách Love Letter a Someday. Během Someday jsme si s Maru Lin všimly dvou fanynek vedle nás, které přes tu spoustu svých slz snad ani nemohly vidět. Vytáhla jsem z kabelky kapesníčky a podala jim je. N si toho všiml a obdařil mě vděčným úsměvem. Další píseň Love Hurts (UUUUU) měla ve své choreografii spoustu roztomilých póz, takže jsem se při ni zaměřila především na Lea a byla zvědavá, jak se s tím popere. Podle očekávání mu téměř vše z toho dělalo problém. Každopádně ať už se snažil nebo ne, jeho zahanbený obličej byl roztomilý už sám o sobě.

Po dozpívání se Ravi zeptal, zda nás z toho stání už nebolí nohy. Když jsme mu všichni jasně dali najevo, že máme ještě sil dost, přišly na řadu taneční pecky From Now On, You're Mine, Rock Ur Body, Super Hero a G.R.8.U. Během nich kluci nadšeně pobíhali po pódiu a nebylo fanouška, co by nezpíval a neskákal s nimi do rytmu. 

Hezké bylo, když si Leo při From Now On, You're Mine čupnul naproti mě a s upřímným úsměvem se zadíval mým směrem. Po chvilce mi došlo, že se nedivá na mě, nýbrž na někoho, kdo stojí za mnou. Byla to Terka, která v ruce svírala jeho banner. Dalším hezkým zážitkem bylo, když si k nám na nějaký čas čupnuli N s Ravim a společně jsme zpívali G.R.8.U. Tedy až do té chvíle, než Hongbinovi omylem vyletěl mikrofon z ruky a dopadl těsně přede mě. Letět tak o půl metru víš, trefil by mě s ním po hlavě.

Náhle se rozsvítila světla, VIXX se s námi rozloučili a oznámili, že je koncert u konce. Tak snadno jsme je ale odejít nenechali a po neustálém skandování "V.I.X.X" a "encore" se hala naposledy zahalila do tmy. Na plátně se objevily obrovské hodiny, které rázem začaly odpočítávat posledních 10 minut koncertu. Snažila jsem se toho odpočítávání nevšímat a užívala si poslech On and On a mé oblíbené Light Up The Darkness. Úplně poslední písní večera se stala Eternity. Předtím, než Ken zazpíval poslední větu, se všichni uklonili, poděkovali a slíbili, že se znovu vrátí. Pak Ken dozpíval konečnou větu a koncert byl u konce.

S holkami jsme se šly zařadit do fronty a vyčkávaly na setkání a Hi5. Ani jsem neměla v plánu jim něco říct, jen je pozdravit a plácnout si s nimi, přeci jen se znám a vím, že bych stejně nedokázala nic říct. A tak když jsem vykročila směrem k nim s myšlenkou, že věnuji Leovi aspoň velký úsměv... avšak, abych řekla pravdu, jediné co si dodnes pamatuji jsou N-novi krásné oči a jeho kouzelný úsměv... a po něm už jsem se vůbec nedokázala soustředit na ostatní a tak jsem propásla svou šanci se na Lea aspoň trochu více usmát.
Nijak si to ale nezazlívám a kdo ví, třeba budu mít ještě někdy šanci to napravit a dokonce mu i něco říct :-)

S dalšími fanoušky jsme obešly halu a vyčkávaly u plotu, který nás dělil od VIXX autobusu. Když konečně vyšli, popošli blíže, aby nám mohli poděkovat. Hluboce se uklonili a než nastoupili, naposledy nám zamávali.