Originální název: Skalpeldansen
Žánr: Literatura světová, Horory
Rok vydání: 2020, vydání v originálu 2012
Počet stran: 336
Vydavatelství: Fobos
"Ve svých pětatřiceti letech dosáhl Jonas Lerman všeho, o čem se spisovateli může zdát. Jeho knihy o chirurgovi a vrahovi mladých dívek Carlu Cederfeldtovi jdou na dračku, fanynky stojí v zástupech a křesla všech televizních pořadů, ve kterých seděl, už ani nepočítá. Veškerou kritiku extrémního násilí ve svých románech zavrhuje s tím, že to všechno je jen jako. Až do dne, kdy už to jen jako není…
Krok za krokem se Jonasův život proměňuje v nepochopitelnou noční můru a hranice mezi fikcí a realitou se pomalu stírá. Nakonec z jeho pohodlného života spisovatele zbývají jen děs, šílenství a umučené teenagerky. Zdá se, že Jonasova jediná šance na záchranu je najít odpověď na onu klasickou otázku, která se pokládá všem spisovatelům: „Kam na to všechno chodíte?“"
Jonas Lerman je velmi známým spisovatelem hororových příběhů, které čtenářům doslova berou dech. Hlavní postavou v jeho knihách je Carl Cederfeldt, který je povoláním chirurg. Ačkoli by měl životy spíše zachraňovat, libuje si v brutálním mučení mladých dívek ze švédských ulic. Díky této sérii se Jonasovi podařilo dostat na špičku mezi spisovateli
Jonas by měl již pracovat na svém čtvrtém románu, což mu Sten z vydavatelství dává jasně, při každé příležitosti, najevo. Sám si je vědom toho, že by měl být již ve čtvrtině své nové knihy, ale nápady k němu prostě nepřicházejí. Nápady na brutální scény, k němu vždy přicházely jako obrazy, krátké scény, které hned přepisoval na papír.
V zoufalé snaze, najít řešení tohoto problému, se Jonas vydává k terapeutovi, který se prezentuje jako terapeut "nového věku". Společně s ním se snaží přijít na to, proč nedokáže psát. Má snad nějaký spisovatelský blok? Nebo mu jeho podvědomí dává najevo, že už nechce psát takové brutální příběhy?
Jednoho dne se Jonasovi v hlavě odehraje scéna, která by se mu tzv. "hodila do krámu", a tak ji hned přenáší "na papír". Druhého dne se v novinách objevuje zpráva, že byla objevena mladá dívka, která byla brutálně mučena a následně zavražděna. Co je na tom podivuhodného? Ta scéna se odehrála přesně podle toho, co minulou noc napsal...
Během čtení této knihy jsem narazila zajímavé poznámky a myšlenky, které mi doteď vrtají hlavou. V knize byla zmíněna jedna otevřená otázka "Proč tohle lidi vlastně čtou?". Na tuto otázku by se dalo odpovědět mnoha způsoby. Proč jsou podobné žánry tak populární? Proč se takové brutální čtení lidem líbí? Kdybych měla sama odpovědět na otázku, řekla bych, že nevím. Rozhodně bych ale nechtěla, aby se mi něco podobného stalo ve skutečnosti.
Sám Jonas v knize přemýšlí nad tím, co ho motivuje k psaní? Proč začal psát o takovém druhu násilí? Kniha je převážně psána s psychologickým podnětem, který čtenářům ukazuje, abychom byly rádi, že se tohle děje pouze v knihách, a ne ve skutečném světě. (i když kdo ví...)
Tanec skalpelů je autorčinou prvotinou, a i když je zaměřena převážně na psychologickou stránku, za mě musím říct, že se jedná o velmi povedený hororový (možná spíše thrillerový) román. Kniha je psána velmi čtivě a když se prokoušete přes pomalý začátek, věřím, že nebudete litovat přečtení.
Jako čtenáři máme náhled pouze na pár úryvků z Jonasových knih. Jedná se převážně o "chutnější" výňatky neboli pasáže, kde jeho hlavní postava někoho mučí. Každopádně, myslím si, že nás to nemusí nijak mrzet to, co se bude odehrávat v Jonasově životě milovníky psychologických hororů částečně uspokojí.
Závěr byl pro mě mírně překvapující. Nečekala jsem takový obrat a jak už to tak obvykle bývá, konec jsem si přála trochu jiný. Ne že by mě konec zklamal... právě díky němu mi kniha zůstane ještě dlouho v paměti.
Pokud patříte mezi fanoušky psychologických (hororových/thrillerových) románů a nevadí vám občasné nechutnosti ve formě mučení (řezání) lidí, vřele doporučuji! :-)
Zahraniční obálky:
Hodnocení:
Další kniha na seznam. :D Pokaždé když zavítám na tvůj blog, tak vždy se mi naplní seznam. :D Určitě po knize se poohlédnu.
OdpovědětVymazatPokud se k ní někdy dostaneš, určitě budu ráda, když mi napíšeš, jaké jsi z ní měla pocity. :))
VymazatHodně zajímavá recenze. Hlavně otázka "Proč tohle lidi vlastně čtou?" je podle mě výstižná a samotnou mě několikrát napadla... Já bych odpověděla snadno: nečtou. :)) Na mě je tohle až moc krvavé a děsivé.
OdpovědětVymazatÚplně chápu. Tahle kniha není zrovna pro každého. Já se nad tou otázkou hodně pozastavila, hlavně kvůli tomu, že vlastně sama nechápu, proč tohle čtu. Svým způsobem se mi líbí to napětí, ale nechtěla bych, aby se mi něco v mém životě stalo.
Vymazat