Dočteno: Krev na sněhu I. – Jo Nesbo [RECENZE]

Originální název: Blod på snø

Žánr: Detektivky

Série: 1. díl

Počet stran: 150

Nakladatelství: Kniha Zlín

"Sedmdesátá léta v Oslu. Olav Johansen nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčílí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A píše pomaleji, než roste stalaktit. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják. Nemusí přitom jezdit autem, zabíjí většinou lidi, kteří si to zasluhují, a nejsou to žádné složité počty. Alespoň prozatím nebyly. Dokud od šéfa nedostal nový úkol: vyřídit jeho manželku." 

Když vás postihne čtecí krize, nejlepší je sáhnout po nějaké tenké knížečce, aby se člověk opět dostal do čtecí „nálady“ a u mě to spolehlivě zafungovalo a nelituji, že jsem si tuhle knihu koupila.

Je to moje první knížka od Jo Nesba. Už dříve mě lákalo si něco od něj přečíst, ale nikdy jsem se k tomu nedostala a musím uznat, že mě jeho styl psaní při čtení vyhovoval a rozhodně mě to navnadilo na další jeho díla.

Příběh se odehrává v sedmdesátých letech v Oslu a celý příběh se točí kolem Olava Johansena, neboli nájemného vraha, který jednoho dne dostane za úkol, od svého šéfa, zavraždit šéfovu manželku. Jako důvod si označil to, že jej jeho žena podvádí a tak se jí chce zbavit. Šéf není zrovna nejmladší a už to vypadá, že jeho léta brzo doslouží a bude potřebovat nástupce, kterého má samozřejmě už přichystaného.

Olav jeho manželku několik dní sleduje a snaží se přijít na to, co celé dny dělá a jak by naplánoval její vraždu, jenže když uvidí ženu za oknem. Doslova mu to vyrazí dech, tak krásnou a ladnou ženu ještě nikdy neviděl.

Na cestě příběhem se dozvídáme i něco z dětství Olava a jeho matky. Vzpomíná, jak to všechno celé vlastně začalo a proč je takový, jaký je. Hrdinu zde čeká několik rozhodnutí, která musí učinit.   

Jak už jsem psala, knížku jsem si vybrala proto, že byla tenká a potřebovala jsem se vrátit na „čtecí vlnu“. Dá se říct, že se to podařilo a moje peněženka opět utrpěla velkou ztrátu v podobě několika nových knih a to ještě bude následovat druhý díl -> Krev na sněhu.

Knížku bych doporučila lidem, kteří zrovna mají „učící“ období a nemají čas na to, rozečíst nějakou delší knihu a proto si myslím, že 150 stránek je taková optimální malina :-)

Obálku nejde hodnotit jinak než kladně, působí moc hezky a tajemně, stejně jako je sám Olav. Zatímco zahraniční obálka mě tedy vůbec neoslovila a asi bych si ji proto ani nepřečetla... no můžete posoudit sami. 

Zahraniční obálky:

Mé hodnocení: 70%