pondělí 6. června 2016

Dočteno: Píseň krve - Anthony Ryan [RECENZE]

Originální název: Blood song
Žánr: romány, sci-fi a fantasy
Rok vydání: 2014, 1.vydání v originálu: 2013
Počet stran: 624 stran
Nakladatelství: Host


"Vélin Al Sorna, zasvěcený Šestému řádu, byl od útlého dětství cvičen k boji a zabíjení ve službách víry. Řád se stal jeho jedinou rodinou. Vélinův otec byl rytířem krále Januse, panovníka sjednocené říše. Vélinovo rozhořčení, že ho otec zbavil jeho práv a v pouhých deseti letech ho nechal na prahu Šestého řádu jako nalezence, nezná mezí. Během pobytu v řádu se navíc doslechne podivné zvěsti o své matce, na niž si téměř nevzpomíná. Postupně také odhaluje důvody, které jeho otce vedly k tomu, že ho řádu svěřil. Ale jedna pravda je důležitější než všechny ostatní: Vélina Al Sornu čeká budoucnost, kterou má teprve pochopit. Budoucnost, která změní nejen říši, ale také celý svět."


Někteří tuhle knihu srovnávají se sérií Hra o trůny, někteří říkají, že k tomu má tenhle příběh daleko. To já bohužel posoudit nemohu, ale pokud se tenhle příběh Hře o trůny aspoň trochu podobá, kdo ví, třeba se k ní taky někdy dostanu. 

Ke knize jsem se dostala zcela náhodou v knihovně, kde ji zrovna ten den někdo vrátil a tak jsem si řekla, že když už je kniha tak chválena, určitě stojí za přečtení.



Celý příběh je vyprávěn Vélinem, jehož zážitky zapisuje historik Verner se kterým cestuje na lodi napříč soudu/trestu, který Vélina na konci cesty čeká.
Hlavním hrdinou je zde tedy Velin al Sorna, syn Pána bitev. Po smrti jeho matky jej otec předává Šestému řádu, kde celé dny probíhá jen výcvik ke zdokonalení v boji za každých příležitostí. V řádu ho čekají i tvrdé zkoušky, které bude muset složit... ale hlavně přežít.

Co však přimělo otce k tomu, aby syna předal Šestému řádu, to ani on sám netuší. A místo přemýšlení co ho k tomu vedlo se soustředí na výcvik vše-různého druhu - šerm, jezdectví, souboje beze zbraně, lukostřelba a další. 
Tomu je věnována prakticky polovina knihy. Ve zbylé polovině Vélin nabírá zkušenosti v bitvách a později je povýšen do čela vlastní armády se kterou se vydá do předem prohrané bitvy se zámořským Císařstvím

V knize se objeví i láska, sice jen nepatrná a projeví se prakticky pouze jen v jedné části knihy, ale i tak mě potěšilo, že Vélin dokáže milovat a není jen nějaký bezcitný zabiják - v knize se i několikrát obhajuje. 

Na to jak obsáhlá je kniha, je má recenze velmi "neobsáhlá", avšak myslím, že k příběhu jsem řekla vše podstatné a stačí jen málo k tomu, aby to člověka zaujalo nebo ne.

Kniha byla velmi čtivá, první polovina knihy utíkala opravdu rychle, skoro jsem knihu nedokázala odložit, ale po 450 stránkách na mě přišla krize... a už se mi tak dobře nečetla, vůbec to neutíkalo a některé scény mi přišly otravné. I když děj byl vymyšlen opravdu skvěle. Zamilovala jsem si příběh o Vélinovi, ale bohužel tam bylo pár scén, které mě nudili. Později nudné pasáže přešly a do příběhu jsem se opět začetla. 
I když nemám ráda dlouhé kapitoly, tady mi to ani tolik nepřekáželo. Jen mě mrzelo, že jsem si knihu nemohla vzít jen tak do autobusu, protože tahle obrovská kniha se mi do kabelky opravdu nevleze :-) Takže jsem si příběh užívala převážně doma a možná proto mi trvalo tak dlouho ji přelouskat.
K závěru knihy bych mohla jen říct "pokračování příště". V prvním díle byl odvyprávěn příběh jak to všechno začalo a v dalším se asi přesuneme do přítomnosti. 

Každopádně i když mě nějaké části nudili, těším se na pokračování a místo půjčování z knihovny jsem se rozhodla si knihy pořídit domů. Jako upomínku na skvělý příběh Vraha Nadějného :-)

Česká obálka je mi velmi sympatická, myslím, že se opravdu hodně povedla a líbí se mi asi nejvíce ze všech obálek, které jsem pro tenhle díl viděla. A i když dávám přednost pevné vazbě, i paperback je skvělý, i když na čtení hodně špatný, ale zase se na něj příjemně "sahá" XD

Četli jste knihu? Líbila se vám? Nebo naopak se vám kniha zdála nedostatečná/nudná? Budu ráda za vaše názory.

Zahraniční obálky:



 Mé hodnocení: 80%

1 komentář:

  1. Tuhle knihu jsem četl. Vypadalo to nadějně, ale na můj vkus to mělo až moc rozvleklý příběh. Vše se jako by táhlo, když se něco začalo dít, bylo po pěti stránkách po všem (vražda typka, co unesl "Ferise", přepadení v "Třetím řádu"). Až poslední kapitoly mě bavily, protože tam se opravdu něco dělo. Postavy jsou superově vykreslené.
    Nevím. Hře o trůny se to vůbec nepodobá, co se příběhu týče, poněvadž v Písni krve šlo pouze o výcvik Velína a dobývání nového území, zatímco v Písni ledu a ohně jde spíš o Železný trůn, o který bojují tamější rody. Jde o příběh plný intrik a spousta hlavních postav nepřežije. V Hře o trůny je fajn, že buď si postavu zamiluješ, nebo ji nenávidíš, což v Písni krve chybí.
    Pokud tě ale tenhle příběh bavil, určitě Hru o trůny vyzkoušej.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše milé komentáře! ^__^