SEN: Muzeum? Restaurace?

Zvenku malá budova, zevnitř obrovská, dá se říct restaurace. Šli jsme tam s babičkou a dalšími lidmi, které jsem neznala na oběd. Byly tam tři dívky, které obsluhovaly. Ani jsem se nenadála a najednou jsem byla i já číšnice a brala jsem objednávky od těch se kterými jsem tam byla. Majitel restaurace se schovával, dávky nemluvily. Restaurace byla do hnědé barvy a všechno bylo také staromódní ale z kvalitního dřeva. Začala jsem majitele hledat, chtěla jsem v té práci pokračovat. Najednou se mi před očima objevily čísla kolik má každá číšnice bodů za obsluhování. Dvě měli 9, ta třetí 10 a já 11. Dívky mi řekly že se potuluje někde kolem. Budova restaurace se mi najednou zdála obrovská. Procházela jsem chodbami, kde byly různé sochy, ale ne jen tak obyčejné sochy. Byly tam pokoje beze dveří, kde vždy byla jedna socha. Takže pokoj byl velmi maličký, jako malá koupelna. První sochu zobrazoval chlápek, který byl skrz na skrz do břicha probodnutý dřevem. Někde opodál byla další socha, žena bez hlavy. Byla tam znázorněna i krev. Žena klečela ve vaně trochu prohnutá a vele byl nějaký muž. Opodál se po zemi plazil člověk s jednou nohou. nevšimla jsem si jestli krvácel, ale na zemi krev nebyla. Podlaha byla dřevěná. Obešla jsem ho a kousek před ním se pohybovala hlava bez těla. Jakoby byla čerstvě utržená z těla. Nebyl to příčný řez, hlava byla zelená, jakoby prošlá hnijící.

Vyšla jsem z budovy ven a najednou jsem byla někde jako u zámku, ale ne takového pěkného jak si člověk představuje, spíše temného u kterého si dívky hrály na hřišti s míčem. Připojila jsem se k nim na chvíli. Začala jsem s nimi mluvit o majiteli, když jsem ho nenašla. Najednou jsem ho ale uviděla mezi stromy a plotem. Rozběhla jsem se za ním a minula bílého, čistého skoro zářícího koně. Moc jsem si ho ale nevšímala. Majitel prošel bránou ven a chtěl odejít. Začala jsem ho prosit. Ale tentokrát ne o práci, ale o to aby zůstal. Moc neposlouchal. Trvalo to než se mi ho podařilo přemluvit, ale cítila jsem strach z toho že bude pryč. Pak k nám přiběhl bílý kůň. Nasedli jsme na něj a on souhlasil, že zůstane - bezeslovně. Kůň s námi vběhl na hřiště a zapletl se do sítí., ale podařilo se mu vymotat. Cítila jsem se šťastná.