Hana - Alena Mornštajnová [RECENZE]

Originální název: Hana

Žánr: literatura česká, romány, pro ženy

Rok vydání: vydání v originálu 2017

Počet stran: 310

Nakladatelství: Host

"Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…"

První bych chtěla zmínit, že kniha je rozdělena do tří částí. Jelikož jsem měla knihu v elektronické verzi, neměla jsem možnost jí prolistovat a tak mě až při samotném čtení překvapilo, že je dělena na více částí. Nic jsem proti tomu neměla, protože jsem jen bažila po tom, abych se dozvěděla, co bylo předtím, než se Mira narodila.

Příběh zpočátku pojednává o Miře a její rodině. Mira je obyčejná devítiletá holčička, která se snaží zavděčit rodině, jak jen to jde, ale jednoho dne se vydá k řece, kde se chce předvést před kluky ze školy, protože chce i ona stoupnout v jejích očí, stejně jako Jarmilka, její nejlepší kamaráda. Už od vždy Jarmilce záviděla, že je tak krásná a ve škole mezi kluky oblíbená, a tak doufala, že právě tohle všechny ohromí a budou ji mít také rádi. 

Plán se jí ale nevydařil, a tak se vrací domů celá zmáčená. Rodiče samozřejmě nejsou vůbec nadšení a stejně tak Mira, protože takhle svoje rodiče zklamat nechtěla. Začne toho litovat v momentě, kdy celá její rodina onemocní a musí být převezeni do nemocnice na léčení. Mira tak zůstává sama doma a neví, co má dělat. 

V tom momentě se u dveří zjeví kamarádka její maminky Iva a vezme si ji pod svá ochranná křídla. Netrvá to dlouho a Mira si myslí, že už se konečně za chvíli bude moci vrátit domů... jenže to ještě nevěděla, jak moc se jí ve všech ohledech změní život.

Jednoho dne se u Ivany doma zastavuje Hana, sestra Miřiny maminky, která si chce Miru odvést k sobě domů. Mira moc nadšená není, jelikož se jí teta Hana zdá divná. Nemluví, nic nedělá, skoro ani nejí. Pamatuje si, jak jí maminka kdysi říkala, že na tetu Hanu nemá nikdy mluvit, ale nikdy se nedozvěděla proč.

Mira se nikdy nedozvěděla, co teta Hana prožila, proč se tak chová, proč nemluví a proč si věčně schovává v kapse chleba a pomalu ho uždibuje. 

Jak jsem psala na začátku, kniha se skládá ze tří částí. V druhé části knihy se vracíme o několik let zpátky, kdy byly Miřina maminka a Hana malé. Čtenář tak díky téhle části pochopí, jak jsou v knize všechny vztahy postav provázané a dojde mu, proč se všichni chovají tak, jak se chovají v roce 1954. Tomuhle roku předcházelo opravdu hodně událostí, z jedné části smutných a z druhé i trochu šťastných - záleží jak se na události člověk podívá. 

Třetí část knihy se týká samotné Hany, podle které je i kniha pojmenována. I když je zprvu kniha vykládána tak, jakoby hlavní postavou byla Mira, pro mě v téhle knize byly hlavní postavou všechny zmíněné osoby. Každá měla svůj příběh, který byl v průběhu děje "vysvětlen". 

V poslední části knihy se konečně dozvíme to očekávané vyvrcholení, které nás zajímá už od prvních stránek. Jaká byla rodina Miry ještě předtím, než se vůbec narodila? Co se stalo Haně tak strašného, že odmítá mluvit a je pořád jako v tranzu? A co se nakonec stalo s Mirou?

Otázek si čtenář bude klást opravdu hodně, hlavně během čtení. V první části je příběh tak moc otevřený a neúplný, že následující dvě části celý příběh plnohodnotně doplní. Ze začátku čtenáři ani nepřijde, že v první části je několik věcí, co by potřebovalo doplnit, ale potom mu to pomalu začne docházet.

Příběh na mě hodně silně zapůsobil. Četl se krásně a rychle. Stránky mi jen ubíhaly pod prsty. Střídaly se ve mě emoce, kdy jsem se smála a po pár stránkách byla zase naopak smutná. Hlavně příběhy v druhé a třetí části mě natolik dostali, že jsem si po každé kapitole musela dát chvíli pauzu, abych to, co jsem se dočetla, vstřebala.

Je těžké číst o tom co se dělo v minulosti, protože když se člověk zamyslí nad dnešní dobou, může být jenom rád za to, jak se tady máme. Prožívat příběh těch lidí co si prožili takový život, bylo opravdu těžké. (Aspoň pro mě) Možná z toho důvodu jsem se vždycky vyhýbala tématům o válce.

Alena Mornštajnová si mě touhle knihou hodně získala a když od ní narazím na nějakou další knihu, určitě nebudu váhat s tím, zda si ji přečíst nebo ne. Její styl psaní mi vyhovoval a nadchnul mě tak, že si od ní určitě ráda něco zase přečtu. Kdyby měl někdo tip na nějakou knihu, co Alenka napsala, budu ráda za doporučení. :-)

Hodnocení:

Nejlevnější cenu knihy Hana naleznete na Srovname.cz

A jaký názor máte na knihu vy? Líbila se vám? Nebo se na ni teprve chystáte? Nebo jste od ní četli jiné knihy?

S pozdravem,

Mrs. Jungová