Mrs. Jungová: Hlavně to nikomu neříkej - Miroslava Varáčková [RECENZE]

Název: Hlavně to nikomu neříkej
Žánr: Literatura slovenská, pro děti a mládež, dívčí romány
Rok vydání: 2017, vydání v originálu 2015
Počet stran: 240
Nakladatelství: Slovart

"Slova jsou někdy nebezpečnější než pěsti… Ivovi je dvacet a život má před sebou. Mladší sestra Eva je jeho jediná slabost, pro niž bez váhaní vytáhne do boje. Sedmnáctiletá Eva je bratrův pravý opak. Je terčem posměchu, proto se snaží byt neviditelná. Ale s jizvou na tváři a stigmatem rodinné tragedie se před spolužáky uniká stěží. Když nevinné žertíky přerostou v přímočarou tyranii, Eva nachází jedinou radost ze života v tanci. A tam ji osud uštědří poslední a nejtvrdší ránu jménem láska. S něhou a porozuměním píše autorka o šikaně, pocitech osamělosti v rozvrácených rodinách a o přátelstvích teenagerů, která pro ně v těžkých chvílích znamenají všechno. "

Hlavní hrdinkou v tomhle příběhu je Eva, která se nachází ve třetím ročníku na střední škole. Už od malička to Eva nemá jednoduché, život se s ní opravdu nemazlil. A aby toho nebylo málo, z dětství se jí stále drží vzpomínka na otce, který spáchal sebevraždu a o něco později ji opustila i matka, která se odstěhovala za prací do zahraničí, aby začala nový život. Vynahrazuje jim to však tím, že jim posílá každý měsíc nemalý obsah pěněž a platí nájem i elektriku.

A tak Eva žije se svým bratrem Ivem, který se k ní chová jakoby byl její otec a právě tohle na něm Eva nesnáší nejvíc. Většinu času je právě tahle maličkost důvodem, proč se ti dva hádají.

Jakoby toho nebylo málo, ani ve škole to Eva nemá jednoduché. Malá parta spolužáků jí každý den ve škole znepříjemňuje opravdu hnusnými způsoby a to jen kvůli tomu, že má na tváři jizvu z dětství a ani sebevražda otce, o které ví celé město, jí moc nepomáhá.

Jediné co Evu ještě drží nad vodou je tanec, který je její vášní. Každý volný čas tedy Eva tráví v tanečním klubu ve městě, kde trénuje s Lukášem, svým nejlepším přítelem. Jenže ten jí jednoho dne poví, že se chystá odjet na rok do Paříže, aby se mohl věnovat tanci a něco nového se naučit. Eva je z toho hodně smutná, ale i tak spolu s Lukášem udržují kontakt aspoň přes emaily. I to ji z části udržuje nad vodou.

Příběh Evy nepojednává jen o šikaně a špatných věcech, ale i o lásce - ne jen k tanci. Eva potká člověka, který ji hodně přiroste k srdci. Ale to aby se mu otevřela a sdělila mu své strasti a bolesti... na to nemá odvahu. Co kdyby ji pak nakonec opustil?

Eva si společně se svou láskou Timem bude muset projít tvrdou zkouškou, jelikož jeho bývalá přítelkyně je právě její spolužačka, která ji neustále přesvědčuje o tom, aby se zabila tak jako její otec.

"Chvíli vyděšeně civím na červenou tekutinu, která se začala roztékat po světlehnědém koberci, pytlík se musel při pádu na zem roztrhnout nebo jsem ho nechtíc v úleku natrhla a teď z něj něco vytéká. Vstanu a váhavě ho beru do rukou. Krev mi protéká mezi prsty, rosolovitý, měkký obsah připomíná kuřecí játra. Zdvihá se mi žaludek."

Na tuhle knihu mám hodně rozporuplný názor. Nemám ráda šikanu, ale i tak jsem si knihu chtěla přečíst, protože byla napsána slovenskou autorkou. V poslední době mi přijde, že je tohle téma hodně "populární" v knižní sféře - potom co se rozpoutal pozitivní ohlas na 13 důvodů proč (jehož seriálová podoba se mi hodně líbila). - samozřejmě nechci tyhle dva příběhy srovnávat.

Kniha se četla velmi rychle, zvládla jsem ji přelouskat za dva dny. Kdybych ještě nemusela dělat věci ohledně bakalářky, určitě bych ji zvládla i za jeden den. Byla to taková malá jednohubka.
Postavy v knize jsem si také hodně oblíbila, i když jsem si v jednu chvíli myslela, že jedna nejmenovaná osoba, která byla Evě blízká, se k ní nakonec obrátí zády. Možná by to pak byl ještě víc šokující příběh a i kdyby se mi ten konec nelíbil, tak by ve mě aspoň kniha zanechala "WHAT???" efekt. Takhle na mě kniha působila obyčejně. Očekávala jsem, že tam ta šikana bude rozvíjena více než zamilovanost. Z tohohle pohledu jsem tedy byla trochu zklamaná.

Celkově byla ale kniha milá a myslím si, že stojí za přečtení. Nebyla to žádná katastrofa jako Tisíc polibků (z té knihy jsem dlouhodobě traumatizovaná, takže se omlouvám, že ji budu často zmiňovat nebo srovnávat s jinými knihami).